Archeopark Chotěbuz 

3. 9. 2016

Navštívit místo, o kterém víte, že zde doslova probíhaly dějiny, není běžné. Když si člověk uvědomí, že si prohlížíte místa, kde už na konci pravěku - v době halštatské žili lidé a později zde bylo sídlo našich slovanských předků, je to zvláštní pocit. Vžít se do myšlení a pocitů člověka, který každý den byl ve střehu, jestli jeho hradiště neohrožuje nepřítel a hlavně, aby si zajistil potravu. Instinktivně vyhledával místa nad řekou, jednak z důvodu obrany a pak kvůli vodě. Tehdy řeka Olše, jak doložily výzkumy archeologů v říční nivě, protékala přímo pod hradištěm, to až dávno po tomto osídlení, zhruba před 300 lety při povodni změnila koryto. Řeka se nevrátila do svého původního koryta a dnes je pár set metrů dál, kde tvoří hranici s Polskem. Kolikrát jsem byla v archeoparku, samozřejmě v tom původním, si nepamatuji. Ale určitě asi 8-10x to bylo. Dříve návštěvník musel mít i turistickou obuv, protože musel nahoru vystoupat po ne zrovna pohodlných schodech. Schod byl kombinací půlky klády a štěrku, po stranách nebylo všude ani zábradlí. Kolik těch schodů bylo přesně, už si nepamatuji, ale určitě více než sto. Jak původní přístup na hradiště vypadal, vidíte na starším snímku, vpravo dole ta chatka je bývalá správa archeoparku, kde sídlili průvodci a prodávaly se vstupenky. Vzadu za těmi stromy teče Olše.

Nejdříve bychom si měli objasnit základní pojmy, protože historie se odehrává v prostoru a v čase. Prostor máme jasný - jsme poblíž Českého Těšína u řeky Olše v Chotěbuzi. Přesněji:
GPS - N 49°47.26000', E 18°35.40925' . Zaměříme se tedy na čas.

V archeologii je dobou železnou označováno stádium ve vývoji lidstva, kdy člověk používal převážně železo pro výrobu nástrojů a zbraní. U mnoha společností je tato doba spojena rovněž se změnami v technikách zemědělství, v náboženství, či uměleckých technikách.

Archeologická lokalita Chotěbuz-Podobora je jednou z nejvýznamnějších pravěkých a raně středověkých památek Těšínského Slezska. Na říční terase se rozkládalo v minulosti mohutné trojdílné hradiště, pod kterým původně protékala řeka Olše. Hradisko v Podoboře bylo osídleno ve dvou fázích. První byla fáze pravěká, která zabírá období starší doby železné, konkrétně slezsko-platěnickou kulturu (cca 800 - 400 let př. n. l.). Mezi nevýraznější památky tohoto období patří např. korálky ze skelné pasty, železné sekery a jemná tuhovaná keramika.

Druhá fáze osídlení spadá do období slovanského. V této době zde postupně vyrostlo mohutné hradisko, které sloužilo jako mocenské a hospodářské centrum, kde pravděpodobně sídlila tehdejší společenská elita.

Slované si vybrali dobře - místo je těžko přístupné, a navíc z hradiska mohli kontrolovat obchodní stezky, vedoucí z jihu na sever a na východ. Byli šikovnými obchodníky i bojovníky - a proto dokázali dobře využít stále patrných zbytků původního opevnění a vybudovat na jejich základech vlastní nové sídlo, jehož význam vzrostl zejména v době, kdy se celá oblast dostala do silného vlivu Velkomoravské říše. Slovanská pravlast se rozkládala mezi řekami Vislou a Dněprem, odkud se Slované rozešli na západ, na sever a na jih. Život a zvyky Slovanů ukazuje video:

Podívejme se na plánek a sledujme sídelní aktivity v Chotěbuzi.

Druhé předhradí
Procházíme-li s průvodkyní po území hradiště, nejdále se dostaneme na druhé předhradí. Je nejníže položenou částí hradiště. Jeho rozloha je 58,9 a. Také tato část byla fortifikována valem a příkopem, i když tato stavba nebyla dokončena. Celková délka valu činí 150 m.

Výškový rozdíl je necelé 3 m. V tomto valu nebyla zachycena žádná vnitřní konstrukce a jeho podobu nelze tedy přesně určit. Archeologickým průzkumem bylo zjištěno, že podobně jako plocha akropole bylo i druhé předhradí osídleno v období halštatském, tak i v době slovanské. Z jižní strany, tedy přes druhé předhradí, se předpokládá, vede původní přístupová cesta na hradiště. Důležitý je především nález ostruhy s háčkem (kovový výčnělek připevněný na patě boty určený k ovládání koně), který předpokládá přítomnost jízdní vojenské elity už v 8. st.

Strategicky výhodná poloha lokality byla využita pro vojenské účely nejen v pravěku a raném středověku, ale i v době poměrně nedávné. V severní části Akropole a jižním rohu prvního předhradí, kde prochází cesta, byly vybudovány ve 30. letech 20. století dva betonové bunkry jako součást opevnění, které mělo chránit československou státní hranici. Obě pevnůstky byly zničeny, pozůstatky jednoho jsou však patrné na prvním předhradí.
Hradiště potkala zkáza z důvodu válečných událostí několikrát v jeho dějinách. Výmluvně o ní hovoří hmotné doklady související s požárovou vrstvou - podél valu a na nich byly nalezeny početné spálené - a díky tomu částečně konzervované - kůly dřevěné fortifikace (= stavba nebo úprava terénu zbudovaná za účelem obrany nějaké stavby nebo území).
V zaniklých výrobních a sídelních objektech se nachází předměty naznačující, že je přistihla zkáza padajících střech. Ovšem nejen předměty, ale také pozůstatky zvířat - jako by je obyvatelé ukryli před bojem a zvířata pak zůstala uvězněna v hořících a hroutících se stavbách. Takto byly například v destrukci pravděpodobného chléva identifikovány kostry březí krávy, prasete, tří ovcí a psa. S válečnými událostmi pak souvisí nálezy militárií, především hrotů šípů, z nichž některé, podle stavu i podle polohy, nesou stopy použití při útoku proti palisádě.

Po několika fázích rozkvětu a úpadku, kterými slovanské hradisko prošlo, bylo nakonec přece jen lidmi opuštěno. Stalo se tak na počátku 11. století, kdy se - stručně řečeno, lidé přestěhovali o několik kilometrů východněji, do Těšína. Mnohem výhodnější poloha těšínského hradu vystavěného na skalním ostrohu nad řekou Olší a zejména města, které později vyroste v podhradí, byly důvodem definitivního zániku všech sídelních aktivit v Chotěbuzi.
Archeologická lokalita Chotěbuz-Podobora přitahovala zájem historiků a archeologů už v 19. století, nejstarší výkopy zde však byly prováděny až v období před první světovou válkou. Sondáže na místě probíhaly i ve 30. letech, první profesionální výzkum je spojený se jménem Lumíra Jisla, který vedl výzkumy v letech 1952 a 1954. Důkazem toho jsou archeologické nálezy vykopané při dlouholetých výzkumech realizovaných Muzeem Těšínska ve spolupráci s AV ČR v Brně vedených Doc. PhDr. Pavlem Kouřilem, CSc.

Kromě nálezů movitých zde bylo objeveno množství archeologických objektů, které nelze uchovat jinak než dokumentačně. Především to byly pozůstatky fortifikací, sídelních a výrobních objektů jako např. pícky či dokonce kultovní objekt nalezený na prvním předhradí.

Archeologové se vracejí na hradisko každý rok, díky čemuž patří chotěbuzská archeologická lokalita, mezi odborníky známá jako tzv. výšinné opevněné raně středověké hradisko Chotěbuz-Podobora, mezi opravdu nejlépe prozkoumané a zdokumentované archeologické lokality v celé České republice.

Stavby

Jeho součástí budou rekonstrukce jak fortifikací, tak i běžných obytných staveb či výrobních zařízení. Návštěvník tak získá možnost nahlédnout do každodenního života našich předků v minulosti. Jedná se o výbavu jízdních bojovníků jako např. udidlo a ostruhy či zbraně svědčící o násilném zániku hradiska, např. sekery, hroty šípů, nože.

Halová stavba
Rekonstrukce představuje dlouhou halovou stavbu, jejíž konstrukce byla kůlová se stěnami patrně tvořenými štípanými trámky zapuštěnými do svislých drážek v kůlech. Účel této stavby nebyl zřejmě obytný, pravděpodobně šlo o shromažďovací stavbu, kde mohly být konány sněmy, obřady,slavnosti apod. Jako jediná není tato rekonstrukce podle nálezů na hradisku v Chotěbuzi. Nálezy obdobné kůlové stavby byly odkryty na hradisku v nedaleké polské Lubomi.

Velmi zajímavá situace byla zachycena při průzkumu předcházejícímu vlastní stavbě. Pod asi 20 - 30 cm štěrkovité slovanské vrstvy a starou sondou L. Jisla z 50. let 20. století bylo zachyceno několik běžných slovanských objektů i halštatských, byla zde objevena mohutná mazanicová kra, v jejíž blízkosti bylo nalezeno množství fragmentů keramiky a železářské strusky. Tyto nálezy by naznačovaly, že se jedná o objekt výrobního charakteru, snad železářskou pec. Po odstranění slovanského mazanicového útvaru byl zjištěn asi 6 cm štěrkovitý pás, který jak se později ukázalo byl zasypán pozdně bronzovým příkopem, oddělujícím okrsek s nejstarším osídlením akropole vůbec. To dokazuje i přítomnost objektu, nejspíše keramické pece na jeho severní straně. Tento objekt obsahoval především velké množství různé keramiky, pozdně bronzových tvarů (hrnce, šálky, amfory a další), ale i další předměty jako např. závaží tkalcovského stavu. Mimo tento objekt byl zde zachycen další, který byl překryt mazanicovou krou a obsahoval řezané části jeleních parohů a dokládal tak řemeslné zpracování paroží v halštatu. Bohužel, halová stavba byla postavena asi nekvalitně, pravděpodobně bude odstraněna a nahrazena novou.

Nálezy

Z množství nálezů lze jmenovat také běžné předměty jako byla kosa, nůžky, vědérko apod. Velmi známé je také železné pouto, pravděpodobně používané při obchodu s otroky. O obchodních kontaktech obyvatel hradiska svědčí také nález mince uherského krále Štěpána.

Halštatské železné náramky

Pouto
Železná pouta jsou méně častou součástí metalurgického inventáře středohradištních nalezišť. Chotěbuzský exemplář patří mezi výrazné a dobře zachovalé zástupce. Jeho účel nelze určit jednoznačně bez spekulací, přesto lze s jistou opatrností usuzovat, že by mohlo jít o doklad obchodu s otroky ve slovanské společnosti, jak nás o tom informují písemné zprávy i analogie z jiných nalezišť. Druhou možností použití pouta je pak poutání nohou dobytka či obdobná činnost s otrokářstvím nesouvisející.
Jezdecká výbava

Z naleziště Chotěbuz-Podobora pochází několik součástí jezdecké výbavy - z výbavy jezdce jde o ploténkovou ostruhu (uchycení ostruhy k botě pomocí ploténky s nýtky) a masivní třmen s lehce prohnutým stupadlem, trojúhelníkovitými bočnicemi a vysokými rameny.
S výbavou jezdce či s postrojem koně by pak možná mohly souviset i nalezené přezky. Jednoznačně je pak součástí koňského postroje dobře dochované železné udidlo. Uvedené předměty, především ostruhy a třmen, jsou tak takřka až symbolickým vyjádřením přítomnosti elitní vrstvy na hradišti Chotěbuz-Podobora.

Kost chrta a kosti halštatského muže
Ze zajímavých nálezů na hradišti můžeme uvést i dva příklady, kdy se pomocí přírodovědných analýz podařilo poodhalit náznak konkrétního "příběhu", což je v archeologických situacích velmi neobvyklé.
První příklad představují kosterní pozůstatky muže datované do doby halštatské. Stronciovou analýzou se zjistilo, že se zřejmě narodil v jiném regionu a Chotěbuz-Podobora se stala jeho domovem až v rané dospělosti. Posledních deset let života strávil asi v Pobaltí, byl velmi dobře živený a zřejmě patřil k privilegované vrstvě. Zemřel však ve věku 30-40 let pravděpodobně násilnou smrtí při válečných událostech na hradisku starší doby železné.
Kosterní pozůstatky stojí i u počátku druhého příběhu, tentokrát z raného středověku. V prostoru akropole bylo nalezeno několik kostí neobvykle velkého psa. Analýzami bylo jeho plemeno s vysokou mírou pravděpodobnosti identifikováno jako podobné polskému ohaři či psovi typu greyhound, což jsou psí rasy, které se mezi Slovany oné doby běžně nevyskytovaly. Stronciové analýzy naznačují, že pes se narodil někde v prostoru středního Polska či Pobaltí. Snad máme co dočinění s příkladem psa coby výjimečného majetku příslušníka místní elity získaného dálkovým obchodem.

Zejména děti v Archeoparku doprovází také dva maskoti - chrt Kmínek a jeho pán Slovan Chotěslav, kteří dětem dělají společnost a upozorňují je na nejrůznější zajímavé a zábavné prvky.

Denár a další doklady obchodu
Z nálezů souvisejících s obchodem musíme na prvním místě jmenovat stříbrný obol uherského krále Štěpána I. (997-1038). Předpokládá se, že do oběhu - a tedy na hradiště - se mince mohla dostat nejdříve v druhém desetiletí 11. století spíše však v průběhu desetiletí třetího či čtvrtého.
Význam mince spočívá v tom, že kromě kontaktů s Uherskem naznačuje dobu závěru aktivního života lokality, kde osídlení asi definitivně zaniká v polovině 11. století. Právě v době naší návštěvy v archeoparku bylo k dispozici razidlo a každý návštěvník si za mírný poplatek mohl tento denár na památku vyrazit. Mám ho tedy i já.
Z dalších předmětů jmenujme korálek z černé sklovité pasty s dvojitou bílou linkou, rámcově datovaný do 11. století. Tento typ je na našem území dosti vzácný a analogie má především v Karpatské kotlině či na některých polských lokalitách.
Dalším pozoruhodným nálezem, typově opět spojeným s východním prostředím, je lopatkovitý klíč, pravděpodobně pružinového závěsného zámku. Nepochybným importem je dvoukonický přeslen z ovručského lupku, který bývá obvykle spojován s obchodem s Kyjevskou Rusí, na našem území obdobné nacházíme v místech ležících na hlavních obchodních trasách. S obchodem pak souvisí přítomnost olova, a to v podobě pekované hřivny a drobných olověných smotků, což můžeme zřejmě přisoudit kontaktům s poměrně blízkou lokalitou Dąbrowa Górnicza (u dnešních Katowic), kde se olovo těžilo a zpracovávalo.

Zemědělská výroba na hradisku
Hradiště Chotěbuz-Podobora vykazuje paletu nálezů související se zemědělstvím a zemědělskou produkcí a podle kterých lze usuzovat na potravinovou soběstačnost sídla. Zdá se, že většina obyvatel se zabývala zemědělskou produkcí a to v těsné blízkosti hradiště. Nálezový inventář pokrývá vlastně celý proces výroby.
Na lokalitě se našlo množství pozůstatků skladovaných plodin, především zuhelnatělých zrn různých druhů obilí.

O obdělávání pole vypovídá nález železné radličky, o sklizni zase železné srpy. Další cesta získaného zrna by mohla vést k pražnicím, pekáčovitým nádobám typickým pro slovanské prostředí, které sloužily k pražení zrna, nejčastěji asi nedozrálého. Některé pražnice odkryté na hradišti představují pozoruhodně velké exempláře a naznačují tak rozsah zemědělské produkce.
Druhou možností zpracování obilovin, o které vypovídají nálezy, je mletí zrna na mouku. Na lokalitě se našlo nezanedbatelné množství kamenů ručních mlýnků, tzv. žernovů.

Žernov se skládá z kamene ležícího (ležák) a pohyblivého (běhoun), přičemž oba typy kamenů, otesaných lehce konvexně, jsou v nálezech zastoupeny v různých velikostech. Detailem jsou pak kameny žernovů, které zůstaly nedokončené.
O chovu zvířat pak vypovídají především nálezy kostí, ale například i ovčácké nůžky či objekty identifikované jako pravděpodobné chlévy.

Interaktivní expozice vstupní budovy areálu nabízí řadu prvků, které děti lákají ke hrám a aktivnímu poznávání - mohou si osahat a vyzkoušet repliky dávných předmětů včetně ukázek dobové zbroje, v interaktivním koutku kreslí a skládají nejrůznější předměty s chotěbuzskou tématikou, na multimediálních zařízeních zkouší sami i s rodiči své znalosti v interaktivních kvízech a mnoho dalšího.

V historickém areálu čeká na děti i dospělé lukostřelba, nechybí však ani možnost vyzkoušení si doplňkových zážitkových aktivit. Děti si tak mohou zahrát na archeology a hledat a správně zakreslovat nálezy, na kamenném mlýnku žernovu namelou obilí, dobovým způsobem utkají tkanice z přízí, vyzkouší si psaní hlaholicí do voskových tabulek nebo si odlijí stopy zvířat žijících v okolí hradiska.

K základní prohlídce si mohou návštěvníci přikoupit balíček zážitkových aktivit v areálu hradiska:
mletí obilí na žernovech v duchu experimentální archeologie
rekonstruované odkrytí a zpracování archeologických nálezů
psaní do voskových tabulek
paleozoologie - odkrytí a poznávání zvířecích kostí
odlévání zvířecích stop
měření stromů, práce s letokruhy a další aktivity

FLÓRA NA HRADISKU

Hvězdnatec zubatý:

Okřehek menší:

V době, kdy zde bylo živé hradiště (a obecně tehdy všude v nižších polohách), převládaly bujné habrové doubravy tvořené hlavně duby, habry a lípami, které v okolí řeky Olše přecházely ve vlhčí lužní lesy s topoly, vrbami a olšemi.

Ve vyšších polohách a také v podhůří Beskyd se dříve nacházely květnaté bučiny zastoupené hlavně porosty buků, javorů a jedlí s rozmanitými bylinami v podrostu.
Současná krajina okolí Archeoparku je převážně zemědělská a je dokladem i obrazem toho, jak v ní člověk působí. Více než polovinu území nyní pokrývá pestrá mozaika polí a luk, asi třetinu pak tvoří lesy. Lesní porost se zachovaným původním druhovým složením dřevin a bylin však tvoří již jen málo míst. Podobně také kdysi bohatě kvetoucí louky a pastviny jsou dnes velkou vzácností. Geografické údaje obce Chotěbuz:

FAUNA NA HRADISKU

Fauna nížinné části Těšínského Slezska - na rozdíl od horské části v Moravskoslezských Beskydech - se od fauny jiných regionů České republiky odlišuje menším množstvím jedinců, což je způsobeno hned několika příčinami, především poměrně značnou lidnatostí území a devastací krajiny, k níž docházelo v souvislosti s těžbou černého uhlí na Karvinsku. Kolem obce Chotěbuz přesto nacházíme celou řadu živočišných druhů, lze zde spatřit volavku popelavou, labuť velkou, potápku roháče, poláka velkého či kachnu divokou. Čas od času zde krouží i čáp černý, který patří mezi silně ohrožené druhy.

Na území celého Těšínského Slezska můžeme nalézt jako typického představitele savců ježka východního, veverku obecnou (hnědou i rezavou formu), zajíce polního, krtka obecného i hraboše polního. Z větších zástupců jsou to např. prase divoké, srnec obecný a jelen evropský, který vyhledává spíše rozsáhlé lesní porosty. V poslední době je zaznamenán také zvýšený výskyt na našem území nepůvodního daňka evropského.
Ze zástupců šelem můžeme zahlédnout lišku obecnou, lasici kolčavu, lasici hranostaj, kunu lesní, kunu skalní a v neposlední řadě jezevce lesního či psíka mývalovitého. Tito živočichové se vyskytují i v okolí hradiště, které je poměrně dobře zalesněné a nacházejí zde proto dobré životní podmínky. Podobně je tomu s plazy, v okolí hradiště najdeme zákonem chráněnou ještěrku obecnou, ještěrku živorodou, užovku obojkovou, výjimečně zmiji obecnou a slepýše křehkého.

Z obojživelníků je nejčastěji k vidění skokan hnědý, ale můžeme spatřit také zákonem chráněného mloka skvrnitého či kuňku žlutobřichou.

V okolí hradiště se poměrně hojně vyskytují ptáci: sýkorovití (sýkora koňadra, sýkora uhelníček, sýkora babka, sýkora modřinka),

datlovití (datel černý, strakapoud velký, žluna zelená, žluna šedá),

pěnkavovití (pěnkava obecná, zvonek zelený, stehlík obecný, čížek lesní, hýl obecný),

krkavcovití (sojka obecná, straka obecná, vrána šedá), dravci (káně lesní, poštolka obecná, krahujec obecný), sovy (puštík obecný a kalous ušatý).

Rybí dům

Pokud navštívíme Archeopark v Chotěbuzi, je dobré se zastavit v Rybím domě, který je hned vedle. Nabízí nejen venkovní posezení, ale i pěknou procházku kolem rybníčku, u několika vyřezávaných dřevěných soch se můžete vyfotit. Jsou tady atrakce pro děti, v budově je restaurace, nabízejí zde rybí speciality i jiná jídla. V přízemí je možné zakoupit živé ryby pro kuchyňské účely i rybičky do akvária. Za poplatek si návštěvník může prohlédnout obří akvária s mnoha druhy ryb.

Myslím, že Chotěbuz díky uvedeným památkám nabízí docela atraktivní možnost příjemně stráveného času. Archeopark nabízí každou sobotu nějakou akci nebo program, kterým by přilákal návštěvníky. Hodně se zaměřili na rodiny s dětmi, ale během týdne sem často směřují exkurze ze škol. Líbí se mi, že oproti jiným muzeím tady dovolí návštěvníkům si tu historii přímo osahat. Mají to vlastně i jako motto svých stránek. No řekněte, kde jste viděli, aby průvodkyně vyzvala děti, aby šli zkusit mlít mouku, mohly si sáhnout na kožešiny nebo dala děvčeti do ruky keramickou nádobu, aby si prohlédlo způsob zdobení. Jistě, jde o repliky předmětů, ale to vůbec nevadí. No a střelba z luků do slaměných terčů to je teprve lákadlo! Tím je celá prohlídka zajímavější, než jen vnímat očima a stále - na nic nesahejte! Archeopark je jednou z poboček Muzea Těšínska a pokud jsem si všimla, pouze zde je umožněno fotografování. Nově otevřená vstupní budova umožňuje celoroční provoz a v letošním roce mají tedy otevřeno i v zimních měsících. Je zde keramická pec, nabízejí tedy i možnost vyzkoušet si (v rámci balíčků) výrobu keramiky. S novou rekonstrukcí mysleli i na méně pohyblivé návštěvníky, což mnozí jistě přivítali, protože ty původní schody byly jen pro zdravé nohy. Co mě však udivuje, je to, že zhruba po 15 letech provozu je nutno už dvě stavby v akropoli rekonstruovat, podle slov průvodkyně halová stavba (ta největší) bude znovu postavena. Pravděpodobně nějaká firma odflákla svou práci, měli by se poučit od našich předků, kteří své příbytky jistě stavěli jednoduše, ale s dlouhým trváním. Sečteno a podtrženo - byl to moc pěkný výlet.