Hraběcí rod Larisch-Mönnich

Nejstarší historie Laryšů
Historie rodu Larisch-Mönnichů sahá až do 13. století a patří tedy k velmi starým slezským rodům. Jako nejstarší prapředek bývá uváděn Arnold z Klisina připomínán k roku 1279. Během následujících staletí se Laryšové rozdělili do několika větví, k těm hlavním patřili Laryšové z Nečeslavic a Laryšové ze Lhoty. Zakladatelem rodové větve Laryšů ze Lhoty je Mikuláš Laryš ze Lhoty. Přídomek "ze Lhoty" je odvozen od sídla, jež Laryšové vlastnili a dnes bychom jej pod názvem Ligota Bialska našli na území Polska. Na Těšínsku se Laryšové objevili v 16. století, kdy Jiří Laryš ze Lhoty získal, pravděpodobně sňatkem s Žofií Rudzkou z Rudz,statek Karviná. Podle berního sumáře z roku 1619 vlastili Laryšové Karvinou, Stonavu, Solcu a polovinu Albrechtic, celkem 184 usedlostí. Dne 4. srpna 1654 byla Laryšům na základě diplomu císaře Ferdinanda III. pro Jana Bedřicha Laryše ze Lhoty udělena hodnost svobodných pánů s predikátem "ze Lhoty a Karviné"a povoleno užívání erbu.

Vzestup rodu Laryšů
Po smrti Jana Bedřicha se stal hlavou rodiny jeho syn Jindřich Ferdinand Laryš svobodný pán ze Lhoty a Karviné. Ten zřídil roku 1730 tzv. fideikomis. Majetek, který byl součástí rodinného fideikomisu, byl nedělitelný a nezcizitelný a přecházel na další členy rodiny dle přesně stanovených pravidel. Soupis majetku náležející do fideikomisu musel být uložen u soudu. Jeho zřízení bylo možné jen se souhlasem panovníka. V době svého vzniku zahrnoval statky Karviná, Solca, Albrechtice, Horní Těrlicko a dále statky, které bychom dnes našli na území PL (Roztropice, Grodziec,Swietoszówka, Bierów a Bielowicko v těšínském vévodství a Rogów, Blusczów, Syrinka a Plesowitz v ratibořském vévodství). Jindřich Ferdinand se neoženil a neměl legitimního mužského potomka a tak se stal dědicem fideikomisního panství jeho synovec Jan František Vilém Laryš svobodný pán ze Lhoty a Karviné. Ten vedle správy rodového majetku zastával, stejně jako jeho předkové, řadu významných úřadů. Byl zemským starším knížectví těšínského, c.k. vrchním úřadujícím prezidentem v Opavě, tajným radou a komořím. Jak uvádí František Josem Häussler ve své kronice rodu Laryšů: "vedl v době nájezdů Prusů do Slezska s nasazením vlastního života a zanedbáním svého jmění a statků veřejné záležitosti pro dobro císařského rodu.
Za cenné služby se mu dostalo náležité odměny, císařským diplomem ze dne 24. dubna 1748 byl povýšen do českého hraběcího stavu. Po jeho smrti v roce 1760 se panství ujal nejstarší syn Kalixt Petr. Protože neměl mužské potomky, přešel majetek po jeho smrti do rukou mladšího bratra Jana Josefa Erdmana.

Spojení rodů Larisch a Mönnich
Ze sňatku Jana Erdmana Larische s Marií Annou hraběnkou Hodicovou z Olbramic se narodila šest dětí. Narození nejstaršího syna Jana Josefa bylo zapsáno do rohovské (Rogów,PL) matriky 6. června 1766. Dne 14.dubna 1791 se Jan Josef oženil s Annou Marií Teklou, poslední nositelkou rodového jména Mönnich. Spojení příjmení Mönnich a Larisch bylo povoleno diplomem císaře Leopolda II. ze dne 21. ledna 1791. Jan Josef Larisch-Mönnich byl velmi schopným podnikatelem a zastával také řadu veřejných funkcí. Patrně od roku 1799 byl zemským hejtmanem, prezidentem zemského soudu a deputovaným ve Slezském veřejném konventu v Opavě. Jako jeden z mála velkostatkářů dokázal využít krize, která postihla většinu tradičně hospodařící šlechty na Těšínsku a značně rozšířil svůj pozemkový majetek. K trvalým ziskům patřila koupě panství Fryštát a Dolní Lutyně, statku Petřvald, Stanislavic a Horní Suché. Na Opavsku zakoupil léno Dolní Životice. Zemřel v Opavě 23. listopadu 1820, o čtyři dny později byl pochován ve Fryštátě.
Poznámka k psaní Laryš - Larisch
Během 18. století se také definitivně ustálilo používání německy psané podoby jména Larisch. Do té doby se můžeme setkat s různými tvary, jako například Laryss, Laris. Proto je také v období do roku 1791 užíván přepis Laryš - Laryšové.

Po smrti Anny Marie Tekly z Mönnichu 6. prosince 1829 zdědily její majetek, který přinesla do manželství s Janem Larischem, děti Jindřich a Marie. Syn Jindřich obdržel statky Rychvald, Porubu u Orlové, Horní Lutyni a Záblatí, dcera Marie Raduň, Bravantice, Polanku, Studénku, Jistebník a dům č. 378 - tzv. Blücherův palác v Opavě. Další dvě dcery Rozina a Karolína obdržely od sestry Marie po 200 000 zlatých. Roku 1832 se Marie Larisch-Mönnichová provdala za hraběte Gebharda Leberechta Blüchera, vnuka vítěze nad Napoleonem a její majetek následně přešel do rukou rodu Blücherů.

Leo hrabě Larisch-Mönnich
Narodil se 10. ledna 1824 v Dolních Životicích (okres Opava) jako páté z osmi dětí (druhý syn) Jindřicha Larisch-Mönnicha a Jindřišky, rozené Haugwitzové. Po ukončení studia práv vstoupil do Hulánského pluku, se kterým se roku 1849 zúčastnil tažení do Uher. Získal hodnost nadporučíka, byl vyznamenán Vojenským záslužným křížem. Po skončení války se věnoval privátní právnické praxi. V roce 1851 se v Bukurešti (Rumunsko) oženil s Helenou Stirbey, dcerou vládnoucího knížete Valachie Dimitri Bardo Stirbeye. Z manželství se narodily 4 děti. Syn Jiří a dcery Jindřiška, Marie a Elizabeth (zemřela jako tříletá na tyfus). Po otcově smrti roku 1859 zdědil Leo Larisch-Mönnich statky Dolní Životice na Opavsku a Zakrzów (dnes PL). V roce 1864 manželka Helena v pouhých 29 letech zemřela na souchotiny. Leo Larisch-Mönnich tuto ztrátu velice těžce nesl. Objevily se u něj psychické potíže, které vedly v roce 1867 k jeho hospitalizaci v ústavu pro duševně choré v Döblingu u Vídně. Přes veškerou snahu se jeho stav nelepšil a tak byl převezen do Dolních Životic, kde 24. ledna 1872 zemřel. Pochován byl vedle své manželky v rodinné hrobce Larisch-Mönnichů ve Fryštátě. Děti Jiří, Jindřiška a Marie žily u svého strýce Jana L-M ve Fryštátě. Zde se také Jindřiška 25. listopadu 1871 provdala za svého bratrance Jindřicha (syn Jana Larisch-Mönnicha).

Jindřich hrabě Larisch-Mönnich
Narodil se v Karviné 23. února 1793 jako druhé ze šesti dětí manželů Jana hraběte Larische a Anny Marie Tekly z Mönnichu. Roku 1817 se oženil s Jindřiškou hraběnkou Haugwitzovou z Malé Obiše. Byl významným podnikatelem a zakladatelem celé řady podniků. V době, kdy spravoval rodové majetky, zde došlo k velkému rozvoji jak na úseku zemědělství, tak v průmyslu. Cukrovar v Horní Suché, který založil v roce 1832, byl prvním v rakouské části Slezska. Přes počáteční úspěchy však musela být výroba cukru roku 1871 zastavena. Obdobný osud měla také sklárna postavená v Karviné patrně někdy v polovině 30. let 19. století. V ostatních oborech podnikání byl již úspěšnější. Roku 1852 založil továrnu na výrobu sody v Petrovicích. Továrnu na výrobu hliněného zboží v Horní Lutyni a Továrnu na zinkové barvy v Petřvaldě. Věnoval se také rozvoji dolů. V roce 1856 bylo zahájeno hloubení těžní jámy č. XVII, která byla v roce 1884 přejmenována na Františku. Z roku 1856 je rovněž těžní jáma Gabzdylova (také č. VI),později nazvaná Jindřich. V roce 1843 nechal postavit první koksovací pec v Karviné. Ze svazku s Jindřiškou Haugwitzovou se narodilo 8 dětí, pět synů - Jan, Leo, Alfons, Bedřich a Evžena a tři dcery - Jindřiška, Albertina a Natalie. Jindřich hrabě Larisch-Mönnich zemřel ve Florencii 21. dubna 1859. Po jeho smrti zdědil většinu majetku jeho nejstarší syn Jan. Továrny v Horní Lutyni a v Petřvaldě a statky Rychvald, Záblatí, Petřvald a Velké Kunčice (Kończice Wielkie,PL) přešly na Jindřichova nejmladšího syna Evžena Larisch-Mönnicha a po jeho úmrtí na jeho dcery. Syn Leo obdržel statky Dolní Životice a Zakřov (Zakrzów, PL).

Jan hrabě Larisch-Mönnich

Narodil se 30. května 1821 v Dolních Životicích jako třetí z osmi dětí Jindřicha Larisch-Mönnicha a Jindřišky, rozené Haugwitzové. V roce 1841 dokončil právnická studia na vídeňské univerzitě, poté působil ve státních službách a to na státních úřadech v Linci a Salzburgu. V roce 1849 se v Edelsbergu v Horním Rakousku (poblíž Lince) oženil s Františkou svobodnou paní Kast z Ebelsbergu. Po smrti otce v roce 1859 podnikl studijní cestu do Anglie, aby se v praxi seznámil s řízením zemědělské a průmyslové výroby. Po návratu do Karviné se ujal správy rodového majetku. Věnoval se rozvoji kamenouhelných dolů. V roce 1860 bylo zahájeno hloubení jámy Jan, před rokem 1862 jámy Karel. Těžní jáma Hlubina byla z roku 1871. V roce 1860 došlo také k rozšíření koksovny a k podstatnému zkvalitnění výroby koksu. Velkou pozornost věnoval pivovarnictví. Pivovar v Karviné byl vybudován v první polovině 19. století. Svému účelu sloužil až do roku 1860, kdy byl dán do provozu pivovar nový, který byl pak dále modernizován. Jan hrabě Larisch-Mönnich stál rovněž u zrodu rafinerie lihu v Karviné v roce 1863. Vedle správy rodinných statků zastával také řadu významných úřadů nejen na území Slezska, ale i celé rakouské monarchie. V letech 1861-65 byl zemským hejtmanem ve Slezsku. V roce 1861 se stal členem panské sněmovny říšské rady, byl c.k. tajným radou a komořím. V letech 1865-67 vykonával úřad ministra financí ve vládě ministerského předsedy Belcrediho. Od roku 1871 vrchního polního maršálka. Za své věrné služby habsburskému dvoru obdržel v roce 1873 od císaře Františka Josefa I. Řád zlatého rouna. Zemřel 3. června 1884 v Lamport Hall v Anglii.

Evžen hrabě Larisch-Mönnich

Byl nejmladším, osmým dítětem Jindřicha Larisch-Mönnicha a Jindřišky, rozené Haugwitzové. Narodil se ve Fryštátě 19. února 1835. Po smrti svého otce v roce 1859 zdědil továrny v Horní Lutyni a Petřvaldě a statky Rychvald, Záblatí, Petřvald a Velké Kunčice (Kończyce Wielkie, PL). Byl také majitelem statku Vasilsko na Moravě. Dne 1. května 1865 se v Nových Zámcích (Neuschloss, okr. Trutnov) oženil s hraběnkou Marií Deymovou ze Střítěže. Jako své hlavní sídlo si vybrali zámek ve Velkých Kunčicích. Z manželství se narodily tři dcery - Jindřiška, Gabriela a Františka. Marie Larisch-Mönnichová, rozená Deymová, zemřela v roce 1878, její manžel Evžen o dva roky později (14. prosince 1880, Benátky, Itálie). Oba jsou pochováni ve Velkých Kunčicích. Nejstarší dcera Jindřiška zdědila po smrti babičky Jindřišky Larisch-Mönnichové, rozené Haugwitzové, v roce 1884 zámek Nový Světlov. Dcera Gabriela dostala po otci panství Velké Kunčice a Petřvald, nejmladší Františka Rychvald.

Gabriela hraběnka von Thun Hohenstein, rozená Larisch-Mönnich

Prostřední dcera Evžena hraběte Larisch-Mönnicha a hraběnky Marie Deymové ze Střítěže se narodila 30. listopadu 1872 ve Vídni. Po smrti rodičů byla vychovávána v domě svého strýce hraběte Deyma. Dne 30. května 1893 se provdala ve Vídni za hraběte Felixe Thun Hohensteina. Z manželství se narodil syn Erwein (4. dubna 1896). Byla velkou filantropkou, díky jejímu daru mohl být postaven jeden z pavilónů Slezské nemocnice v polském Těšíně. V roce 1922 byla vyznamenána Rytířským křížem Řádu polského znovuzrození (Krzyžem Kawalerskim Ordenu Odrodzenia Polski). Po konfiskaci majetku v roce 1945 žila až do své smrti 18. října 1957 v polském Těšíně. Pochována je na katolickém hřbitově ve Velkých Kunčicích.

Františka (Francizka) kněžna von Starhemberk, rozená Larisch-Mönnich

Nejmladší dcera hraběte Evžena Larisch-Mönnicha a hraběnky Marie Deymové ze Střítěže Františka se narodila 24. října 1875 ve Vídni. Jako dědictví po rodičích obdržela panství Rychvald. Roku 1898 se ve Vídni provdala za budoucího knížete Arnošta Rüdingera ze Starhemberka. Z manželství se narodila dcera Sofie a synové Ernst Rüdinger, Ferdinand a Georg Adam. V letech 1920-31 byla členkou Spolkové rady (horní komory rakouského parlamentu). Kromě stranických funkcí měla také v Horním Rakousku čestné postavení jako předsedkyně ženské katolické organizace Katolischen Frauenorganisation a pomocného sdružení Červeného kříže Frauenhilsverein des Rotes Kreuzes. Ve stáří přebývala Františka na rychvaldském zámku u nejmladšího syna Georga Adama a poté v Lázních Darkov, kde také 27. dubna 1943 zemřela. Pochována je ve Velkých Kunčicích.

Jindřich hrabě Larisch-Mönnich

Narodil se 13.února 1850 v Ebelsbergu v Horním Rakousku jako nejstarší syn Jana Larisch-Mönnicha a Františky Kast z Ebelsbergu. Byl dědičným členem panské sněmovny rakouské říšské rady, c.k. tajným radou a komořím, zemským hejtmanem ve Slezsku, prezidentem rakouské Slezské zemské lesní a hospodářské společnosti. U příležitosti 30 let jeho působení v úřadu zemského hejtmana ve Slezsku mu slezská města udělila dne 26. června 1916 čestné občanství. Tento dokument s 24 vedutami a znaky slezských měst patří k nejcennějším archiváliím uloženým v karvinském archivu. Také Jindřich hrabě Larisch-Mönnich obdržel mnoho významných řádů: Velkokříž rakouského Leopoldova řádu, řád čestného rytíře Maltézského řádu, velkokříž pruského královského řádu červené orlice, velkokříž bulharského královského řádu Za civilní zásluhy a další. Roku 1871 se oženil se svou sestřenicí Jindřiškou Larsch-Mönnich. Zemřel na zámku Solca 8. prosince 1918.

Jiří hrabě Larisch-Mönnich

Syn hraběte Leo Larisch-Mönnicha a jeho manželky Heleny, princezny Stirbey. Narodil se ve Vídni 28. března 1855. Po smrti rodičů byl Jiří Larisch-Mönnich spolu se svými sestrami Jindřiškou a Marií vychováván v rodině svého strýce Jana hraběte Larisch-Mönnicha. Jiří hrabě L-M zdědil po svém otci statky Dolní Životice na Opavsku a Zakřov (Zakrzów) v pruském Slezsku, dnes Polsko. Dne 20. října 1877 se v Jedlové (Gödölö) v Uhrách oženil s Marií Louisou svobodnou paní z Wallersee, dcerou vévody Ludvíka Bavorského s morganatického manželství s Jindřiškou Augustou Friederikou Mendelovou, svob. paní z Wallersee a neteří císařovny Alžběty z Rakouska. Toto manželství bylo soudně rozvedeno 3. prosince 1896. V říjnu 1897 přijal pruské občanství a přesídlil na zámek v Zakřově. Dne 26. dubna 1906 se podruhé oženil s Karolinou Horn. Od roku 1922 byl československým občanem a pobýval na zámku v Ráji. Zemřel na zámku Solca 7. ledna 1928.

JUDr. Jan Larisch-Mönnich

Narodil se ve Fryštátě 6. října 1872 jako první z pěti dětí Jindřicha Larisch-Mönnicha a jeho manželky Jindřišky, rozené Larisch-Mönnich. Vystudoval práva na univerzitě ve Vídni, kde také získal doktorát. Dne 29. dubna 1912 se na zámku Psczyzna (PL) oženil s Američankou Oliví Lukrécií Fitz-Patrickovou z rodu baronů z Upper-Ossory. V prvních letech svého manželství pobývali na zámku v Ráji. Po smrti svého otce v roce 1918 se stal Jan univerzálním dědicem veškerého majetku. Po vzniku Československé republiky se část majetku Larisch-Mönnichů ocitla na území Polska, půda nacházející se v ČSR prošla 1. pozemkovou reformou. Před jejím započetím měl pozemkový majetek na území ČSR rozlohu 7 972 ha, po jejím skončení zhruba polovinu. Průmyslový majetek dotčen nebyl. Na jaře 1945 odešel JUDr. Jan Larisch-Mönnich s rodinou před blížící se frontou do Palfau v Rakousku. Po osvobození byl veškerý majetek Larisch-Mönnichů zkonfiskován a znárodněn. JUDr. Jan L-M žádal spolu se svou manželkou o navrácení čsl. občanství, snažil se také získat zpět zabavený majetek. Do Karviné se však již nikdy nevrátil. Zemřel v Palfau 10. listopadu 1962. Jeho manželka ho přežila o necelých 9 let. Z manželství se narodilo pět dětí: Jindřich (1913-1933), Helena (1914-?), Eduard (1916-1987), Jan (1917-1977), Mary (1921-2013).

Jan Larisch-Mönnich
Narodil se 15. listopadu 1917 na zámku Solca. Maturoval na Německém reálném gymnáziu v Novém Bohumíně, následně studoval na univerzitě v Belgii. V říjnu 1940 se oženil s hraběnkou Vilemínou Schattgotschovou. Manželé žili na zámku v Ráji a zde se jim také narodily jejich dvě dcery Františka a Olívie. Vilemína Schaffgotschová tragicky zahynula 22. listopadu 1945 při autonehodě v Brtnici u Třebíče. V roce 1952 se Jan Larisch-Mönnich oženil podruhé, jeho manželkou se stala Marie de Salamanca y Caro. Z tohoto manželství se narodilo šest dětí. Jan Larisch-Mönnich zemřel ve Španělsku 7. března 1997. Jeho pohřeb se odehrával na třech místech: ve Španělsku, v Rakousku (Palfau) a také v kostele Povýšení sv. Kříže v Karviné-Fryštátě.

Mary Larisch-Mönnich
Narodila se na zámku Solca 11. května 1921. Dne 14. listopadu 1940 se Vídni provdala za hraběte Filipa z Thurn Taxisů a Valsassina - Como Vercelli. Z manželství se narodilo pět dětí: synové Johann, Georg,Christoph a Raimondo a dcera Maria.
Zemřela 20. listopadu 2013. Pochována je na místním hřbitově.

Helena Larisch-Mönnich
Narodila se na zámku Ráj 1. května 1914 jako druhé z pěti dětí JUDr. Jana Larisch-Mönnicha a Olivie Fitz-Patrickové. Dne 25. dubna 1935 se na zámku Solca provdala za hraběte André Tarnowského. Po válce se rodina vystěhovala do Brazílie, manžel tragicky zahynul při autonehodě 27. října 1949. V říjnu 1954 se Helena Larisch-Mönnich v Rio de Janeiru vdala podruhé za Williama Monteiro de Barros.