Výstava Lidské tělo
Praha, Výstaviště - Křižíkovy pavilóny D, E
17. 6. 2017
Výstava Lidské tělo probíhá u nás opakovaně, aspoň já jsem měla možnost výstavu zhlédnout asi před 9 lety, tehdy byla v Brně. Vzpomínám si, jak tehdy, asi v době premiéry této výstavy, byly uveřejňovány ve sdělovacích prostředcích na naše poměry docela bouřlivé debaty o tom, jestli je vhodné veřejnosti ukazovat lidské tělo v takové podobě. Vzpomínám si, že se tehdy k tomu vyjadřovali i někteří představitelé, jako členové politických stran nebo církev. Bylo až překvapující, jak např. zástupci KDU-ČSL ruku v ruce s církví tehdy brojili proti této výstavě, jaký to bude mít negativní vliv na lidi, kteří nad "nechutnými" modely budou snad omdlévat a jak pro děti to už vůbec není vhodné. Možná by se daly tyto názory někde na netu vyhledat, protože si nevymýšlím. Část veřejnosti to možná ovlivnilo, i když výstava už tehdy měla své obhájce a pár fotek se objevilo i v tisku. Už tehdy mi to připomnělo "tažení" proti lékaři Janu Jesenskému, který sice skončil pod popravčím mečem na Staroměstském náměstí, ale jak praví učebnice, ještě předtím, mu, chudákovi, kat vyřízl jazyk, aby, proboha, neprozradil (snad ani po smrti) to, co viděl při své první pitvě. Tehdy byly církví pitvy zakázány, ovšem věda si stejně našla svoji cestu a díky tomu bylo lidské tělo poznáno do takových detailů a podrobností. Nechtělo se mi tehdy věřit, že otázka, zda je vhodné u nás lidské tělo takhle představit, je ve 21. století přetřásána. Ovšem po pravdě, byly i mnohé souhlasné názory.
A pak jsem "tam" jela. Dobře si to pamatuji, bylo to v létě za krásného slunečného dne, kdy jsem přijela ranním autobusem do Brna na Zvonařku a odtud šalinou, jak Brňáci ve své hantýrce nazývají tramvaj, pokračovala několik zastávek dále do nákupního centra Olympia, kde se tehdy v jednom pavilónu výstava konala. Tehdy mě celkem zarazilo, že na výstavě příliš mnoho lidí nebylo. Možná v horkém létě spíš mířili k vodě nebo na dovolenou, někoho možná odradily právě ty debaty - abych tam, proboha, neodpadl. Proto jsem už tehdy kromě exponátů, které jsem si pečlivě prohlížela a ty texty pročítala, pozorovala i návštěvníky. Měla jsem radost, že tam přišly celé rodiny s dětmi a maminky i tatínkové svým ratolestem leccos vysvětlovali, upozorňovali, čeho si mají děti všimnout, což mě z hlediska mého povolání dosti zajímalo. Dodnes si pamatuji na mladou maminku, ona vedla za ruku dcerku předškolního věku a sama byla těhotná, jak si prohlížely embrya v různém stadiu těhotenství, maminka holčičce trpělivě ukazovala jednotlivé části těch tělíček a vůbec jsem nepozorovala, že by holčičce z toho bylo špatně, ani neprojevovala známky odporu při pohledu na zmíněné věci, o což se někteří (tehdy odpůrci výstavy) tak obávali.
Letos v zimě jsem poprvé z rozhlasových zpráv zjistila, že výstava Lidské tělo zase bude prezentována veřejnosti, tentokrát na Výstavišti v Praze. Začala jsem se o to zajímat a bylo připomenuto, že už dříve u nás výstava proběhla, ale nyní je rozšířena. Po pravdě, letos jsem nezaregistrovala nějaký vzruch kolem výstavy, vůbec se o tom málo psalo. Toto je však názor letošní:
Tak jsme se na výstavu vydali i my. Výstaviště už celkem důvěrně známe, takže známou trasou na stanici Nádraží Holešovice ("nikdy bych neřekl, že v Holešovicích budu pít kávu") a pak jednu zastávku tramvají přímo před bránu Výstaviště. Velký plakát a šipky nás navedly správným směrem a my jsme se tedy blížili cestou mezi Tipsport arénou na pravé straně a budovou Mořského světa vlevo dál ke schodům. Po jejich zdolání jsme byli téměř na místě, ocitli jsme se před modrou pyramidou Goja Music Hall a jedním z Křižíkových pavilónů, v němž se výstava konala. Ovšem už z loňska máme zkušenost - proč to udělat jednoduše, když to jde složitě, že? Takže podobně jako loni téměř přesně před rokem při návštěvě Titanicu musí návštěvník obejít (zcela zbytečně) celou budovu, aby se dostal k parčíku, za nímž jsou vidět lákadla z Matějské pouti, ovšem to ještě není ono, zase musíte popojít a až za rohem, jsou pokladny a následně vstup do pavilónu. Proto těch 500 (?) metrů. Už venku cestou k našemu cíli mě zaujal pravidelný obrázek - skupiny lidí, menší či větší, směřující jedním směrem, což napovídalo, že zájem o výstavu skutečně je a liduprázdno tam určitě nebude.
Po zkušenosti s loňskou výstavou Titanic jsme si raději vstupenky zakoupili už u nás v předprodeji, bylo to na určitou hodinu, jejíž čas 11:00 jsme odhadli docela přesně, protože už u brány je údaj, že na výstavu je to 500 m. Tento odhad se ukázal jako správný, ale když si člověk uvědomí, že jen od tramvaje k pavilónu a pak totéž zpět, našlape jeden kilometr, tak beztak další kilometr máte v nohách v těch pavilónech, když se posčítají všechny ty zatáčky, zákoutí a kroky k exponátům na trase. Takže dobrá obuv je zárukou úspěchu. A stejně jako loni, než se člověk propracuje k samotné výstavě, projde opět trasu, kde vás sice poučí, že nesmíte jíst ani pít, hlavně však filmovat nebo fotit a své telefony raději vypnout. Pak vás pošlou k šatně. Trochu je schovaná, ale pár patrně brigádníků ve výstavním tričku vás tam nasměruje. Zde si odložíte batoh či bundu, což se ukáže jako výhoda, protože v pavilónu je teplo, že se místy potíte a navíc lidí je uvnitř až moc, takže s batohem by do sebe naráželi, případně by se dostali do kontaktu s vitrínou.
Cestou ze šatny se dostanete do jakéhosi "předpokoje" výstavy, spíše je to předhalí, které má (úplně stejně jako na Titanicu) člověka "naladit" a uvést do problematiky. Na mnoha panelech zavěšených na stěnách jsou informace o nemocech a jejich léčení, které je staré jako lidstvo samo. Takže se dovídáme, jak už v pravěku v mladší době kamenné se pokoušeli léčit určité nemoci, je tam zmínka i o trepanaci lebky, i o tom, že člověk, s nímž si nevěděli rady a báli se, že nakazí ostatní, byl z jejich kmene vykázán pryč. Pak se přechází k jednotlivým starověkým státům, kdy hlavně staří Egypťané znali lidské tělo tak podrobně, zejména díky balzamování faraónů a vytváření jejich mumií. Jsou tam zmíněni i lékaři arabského světa, samozřejmě známý Avicenna, pak doba starého Řecka, jehož Hippokrates je považován za jakéhosi "otce medicíny" a dodnes absolventi lékařské fakulty skládají na závěr svého svého studia, tedy před nástupem do praxe, "Hippokratovu přísahu", což je vlastně slib, že budou lidi léčit jak nejlépe budou umět.
Další panel nás zavede do středověku a zde je vidět, jak všechno, nejen v oblasti léčby, ale i způsobu zacházení s člověka, šlo ne o krok, ale o skok zpět, jak vše bylo i z hlediska provedení dost kruté. Ono hlavně v době stěhování národů došlo k nepředpokládanému setkávání lidí z dalekých krajů, což mělo za následek šíření různých nemocí, z nichž se pak vyvíjely morové epidemie. Některé dosud známé nemoci, jako např. spalničky, bývaly smrtelné.
Takto vybaven postupuje návštěvník dál a tabulka na dveřích ho upozorňuje, že po pár krocích se ocitá na samotné výstavě. Hned to poznáte už podle přítmí, které se v posledních letech na podobných výstavách stává jakousi "módou". Když jsem se na důvod toho přítmí ptala loni, bylo mi vysvětleno, že snahou organizátorů výstavy bylo vyvolat v návštěvníkovi představu, že srážka s ledovcem a následné události se staly v noci. Ano, to chápu. Letos je podobné přítmí i na Lidském těle a já osobně bych při prohlídce kostry nebo žaludku (jako příklad) někdy víc přisvítila.
Samotná výstava je rozdělena podle soustav, podobně jak se to učí ve škole. Začíná se dýchací soustavou a jsou tedy představeny modely jednotlivých částí dýchacích orgánů, jimž vévodí, samozřejmě, plíce. Vše je pak ukázáno na modelu lidského těla, kdy na minulé výstavě bylo publikováno, že jde o preparované kostry dobrovolníků, kteří se za života rozhodli po své smrti darovat své tělo vědě, ale pokud přistoupíte k modelům blíže, s největší pravděpodobností se jedná o zdařilé pomůcky z umělé hmoty. Vždyť ty kostry vypadají všechny úplně stejně. Už v první hale u dýchacích orgánů se představila i studentka medicíny, o kterých je na stránkách výstavy zmínka. V bílém tričku s nápisem MEDIK tam tito studenti návštěvníkům vysvětlují a ukazují na modelech funkci plic a jiných orgánů, případně odpovídají na dotazy. Dalo se čekat, že v této části budou i "plíce kuřáka", tedy model do černa zbarvený, který má patrně lidi odradit od svého zlozvyku.
V dalších místnostech to pokračuje podle soustav - např. trávicí, kosterní, vylučovací a rozmnožovací. Lidé si se zájmem prohlížejí modely a čtou údaje o lidském těle, je překvapivé, že je tam hodně mladých návštěvníků, ba i dětí. Což je jistě dobře, protože by jistě peníze za vstupné mohli použít jinak a oni jdou s rodiči a určitě si každý nějaký poznatek odnese nebo přečte zajímavost. Kdo by věděl, že člověk průměrně za svůj život vyprodukuje tolik slin, které by naplnily dva olympijské stadióny? Nebo kdo ví, že kosti rostou nejrychleji na jaře, ale každých 7 let se kost obnoví? Nebo že na toaletě strávíte celých 40 dní svého života? Na obrazovkách pak běží krátké, stále se opakující, filmy, znázorňující právě tu prohlíženou soustavu. Takže i zvídavé děti se mohou podívat, jak probíhá oplodnění lidského vajíčka spermií a dále v "lihových válcích" jsou pak představena lidská embrya v jednotlivých týdnech těhotenství. Lidé si to prohlížejí se zájmem, zcela v klidu, bez nějakých emocí a určitě na nich nelze spatřit jakýsi projev zhnusení.
Ovšem ne vše se vyvíjí jak má, proto jsou tam na modelech představeny i vývojové vady, ke kterým dochází už v těhotenství a je tedy představen model novorozence s rozštěpem patra nebo rozštěpem páteře. Návštěvník přichází také k vitrínám, v nich jsou modely tkání postižených určitými nemocemi, takže může spatřit plíce postižené tuberkulózou, játra zasažená rakovinou, nebo přímo na silikonových modelech tří prsů si návštěvník může zkusit nahmatat, v kterém prsu je bulka. Představené modely zobrazují jednak celé postavy "bez kůže", ale také některé jak vypadají přímo v akci. Můžeme tedy spatřit malíře, jak sedí a před sebou má papír s nákresem nebo volejbalistu i s míčem, který je v pozici, jak chce střílet na koš. Tyto modely jistě budí zájem návštěvníků, stejně jako v některých případech srovnání se zvířecím modelem - např. obratel člověka a velryby nebo lidské žebro vedle žebra vorvaně.
V části výstavy jsou k vidění i ortopedické pomůcky, jako náhražky kloubů, totální endoprotéza, na jedné postavě je vidět, jak je ten člověk dovedně sešroubován a má různé náhražky kostí.
Jak jsem viděla, převažují návštěvníci, na nich je vidět skutečný zájem, někteří už mají určité vědomosti, jsou možná z oboru, ti mladí mohou být i studentky zdravotnických škol nebo studenti medicíny. My jsme tam byli v sobotu, ale přes týden je jistě více skupinových návštěv organizovaných školami. Při takové návštěvnosti, jakou jsme mohli pozorovat, se nedivím, že výstava byla prodloužena.
Výstava má určitě svůj význam. Když někomu přejeme k narozeninám, přejemu mu hodně zdraví. Protože ve zdravém těle je zdravý duch, to věděli už staří latiníci. A znalost svého těla k tomu jistě napomáhá. Nám oběma se výstava líbila.